Snad každý člověk se smrtí bojí, nikdo nechce svět opustit, dokud si ho pořádně neužije. Pravdou je, že smrt je uzavřené téma, o kterém se lidé neradi baví, protože nás hned obklopí černá atmosféra a doslova na nás padá smutek, bohužel i umírání k životu patří.

Co znamená smrt pro nemocného člověka?

Občas se stává, že starší lidé před tím, než umřou, tak velmi onemocní. Nemusí jít zrovna o starší lidi, například rakovina je hrozná nemoc, která může postihnout kohokoliv bez ohledu na věk či pohlaví a je to nemoc zákeřná, s kterou se popere jen malá hrstka lidí.

Když daná osoba trpí právě rakovinou, tak se dostává do hrozné situace, kdy se nedokáže postarat sama o sebe a je závislá na pomoci někoho jiného. Mnohdy už nemluví, je nestále unavená a už si neumí užít života, protože s ní tak nemoc zatočí, že nemá ani chuť do života. Ještě horší je, když tento proces doprovází bolesti. Pak už sama osoba cítí uvnitř sebe, že smrt je úleva a to nejen pro ni, která se zbaví veškerého trápení, ale také pro její blízké, kteří to trápení museli snášet s nimi a také se o ně starali.

Co když si uleví ten nejbližší?

Někteří si myslí, že pokud jde o rodinu, tak musí truchlit a v případě, že netruchlí, tak je naprosto bezcitná. Ano, je to pravda. Ale když vezmete v potaz vše, co ten rodinný příslušník musel za poslední čas s takovou nemocnou osobou prožít, sami musíte uznat, že jde o velkou nejen fyzickou, ale zejména psychickou zátěž.

V případě, že vám nejednou tento cyklus skončí, přijde chvilka, kdy máte zase svobodu, kdy nejste uvázaní na člověku, který si už ani nepamatoval, že vy jste jeho dcera anebo manželka. A v tuto chvíli může nastat ona úleva.

Rozdíl je v tom, že člověk si neuleví, že je jiná osoba mrtvá, to je naprosto nepředstavitelné, ale ta úleva přijde, protože už z něj spadnou ty povinnosti, které je natolik vysilovali.

Je to bezcitnost?

Někteří lidé si stojí za tím, že je to bezcitné, ale můžeme tyto lidi jen těžce soudit, když jsme sami nic takového neprožili. Názor na to může říct ten, kdo si touto těžkou situací také prošel. A pravdou je, že v počátcích nejprve možná budete pociťovat úlevu, ale rozhodně přijde i ta smutná část, ale trochu později.

Až když budete delší dobu sami a budete dělat věci, při kterých jste byli s danou osobu anebo máte s ní nějakou spojitost. Najednou tam bude chybět a na vás padne strašný smutek a mnohdy i pocit viny, což je daleko horší.

Smrt je hrozné slovo, při kterém se každému člověku ježí kůže, bohužel to k životu patří a ať chceme či ne, tak vždycky bude, proto bychom se měli s tím naučit nějakým způsobem ne vyrovnat, ale bojovat.